Francie turistika

Turistika s dětmi: Národní park Calanques

Plánování letošní dovolené ve Francii bylo docela snadné. Po naší loňské dovolené (o níž se můžete dočíst tady) mi totiž zbyl ještě vcelku dlouhý seznam míst, která jsme nestihli navštívit, a navíc jsem dostala další zajímavé tipy (díky, Marti!). Hned vysoko na seznamu se nacházel národní park Calanques. Už loni jsme jsme viděli vápencové útesy čnící do moře z vyhlídky na Route de Crêtes, a když jsem zjistila, že se tady dají podnikat i pěší túry, měla jsem opravdu radost. A tak jsme se sem vypravili hned první den naší dovolené.

Národní park Calanques

Tento národní park, který se rozkládá mezi městy Marseille a La Ciotat, je jedním z deseti národních parků ve Francii. Je jedinečný tím, že se rozkládá jak na pevnině, tak na moři (asi 90% jeho plochy). Calanques jsou úzké skalnaté zálivy, někdy se jim také říká “středomořské fjordy”.

Jak se tam dostat

Mapy a průvodci ukazují jako výchozí bod pro túru parkoviště Bestouan v západním cípu města Cassis (hned naproti stejnojmenné pláže). Odsud je to asi 10-15 minut chůze po Avenue des Calanques k oficiálnímu začátku trasy GR98, tesně před prvním ze zálivů, Port Miou. Nikde už se ale nepíše, že i přímo tady je parkoviště, a to dokonce neplacené.

Loading
Center map
Traffic
Bicycling
Transit

Takže zatímco se manžel vracel pro auto, aby ho přeparkoval tady (myslela jsem, že parkovné ve Švýcarsku je vysoké, ale dovolená ve Francii mě vyvedla z omylu!), my jsme si s dětmi dali zmrzlinu v kiosku. Tímto se zpětně omlouvám těm, kteří museli sledovat mírně hysterickou scénu (ehm, eufemismus), kdy naše nejmladší chtěla sama (prostě sama, rozumíte, že?!) držet v ruce nanuka a zmrzlá barevná hmota byla rázem na jejím tričku i na plastové židli a hodný pán ze stánku mi nestačil podávat ubrousky. Nakonec milý nanuk skončil v popelnici poté, co se vyválel v prachu na zemi, manžel konečně dorazil a my jsme mohli vyrazit.

Calanque de Port-Miou

Tento záliv je nejdelší (1,5 km) a kotví v něm přes 500 lodí. Od zmíněného kiosku vede podél něj (nebo spíš lépe řečeno nad ním) vcelku široká vyšlapaná stezka. Vpravo můžete vidět bývalý lom, kde se těžil vápenec, který sloužil například pro výstavbu Suezského průplavu, anebo podstavce pod Sochu Svobody.

Calanque de Port Pin

Pak se cesta zužuje a mírně stoupá po kamenech, následně klesá dolů. Abyste se dostali do zálivu pojmenovaného podle všudypřítomných borovic, musíte sejít po vápencových “schodech”. Tady buďte opatrní, protože to docela klouže. Jelikož je tento záliv s kamenitou pláží nejpřístupnější, míří sem hodně lidí, kterým se musíte vyhýbat.

My jsme se tady jen krátce osvěžili, a jelikož bylo pod mrakem a na nějaké velké koupání to nevypadalo (tedy aspoň pro mě ne:)), rozhodli jsme se pokračovat dál, ke třetímu zálivu.

Calanque d´En-Vau

Kamenitou stezkou jsme se museli vyjít na vrchol hřebene. Tady jsme potkali “eko hlídku” a na můj dotaz, jak je to ještě k zátoce En-Veu daleko, mi bylo odpovězeno, že ještě minimálně půl hodiny, ale příkrým klesáním.

Ve stínu borovic jsme si dali svačinu a po zralé úvaze jsme se rozhodli, že nemusíme mít všechno. Děti by možná sestup do kaňonu zvládly, ale cesta zpátky by byla hodně náročná a rozhodně jsme je (a sebe taky) neměli v plánu zničit hned první den dovolené. Navíc jsme už s sebou neměli dost vody a manželovo obutí taky nebylo ideální (tady na žabky rovnou zapomeňte a obujte si alespoň trekové sandály!)

Rekognoskuju terén

A tak jsme se vydali zpátky dolů ke Calanque de Port Pin.

Tady jsme si užili zaslouženého odpočinku na pláži.

Plavba lodí

Pokud nejste příznivci pěší turistiky, a přesto byste si nechtěli nechat ujít krásu Les Calanques, můžete se vydat na výletní plavbu lodí. Ty odplouvají denně z přístavu v Cassisu a můžete si vybrat hned z několika okruhů, podle toho, ke kolika zátokám se chcete podívat (jestli ke třem, pěti, osmi nebo devíti). Protože kromě Port-Miou, Port Pin a En Vau se ještě v této oblasti vyskytují například calanque Devenson, L´Oeil de Verre, Sugiton, Morgiou a Sormiou. Samozřejmě s rostoucím počtem calanques roste i doba plavby a cena (informace najdete tady).

My jsme s ohledem na naši nejmladší vybrali nejkratší, 45-minutový okruh. Pluli jsme na malé lodi, kde nás bylo všehovšudy 10 turistů, takže jsme si užívali skoro soukromé plavby 🙂

A měla jsem velkou radost, když jsme dopluli k zálivu En-Vau, kam jsme se při našem výšlapu nedostali. I z dálky bylo poznat, že koupání na zdejší pláži musí být hezký zážitek.

Shrnutí a doporučení

  • Celkově náš trek (i s pauzou na koupání) trval něco přes tři hodiny.  Od Port-Miou k Port Pin: 1/2 hodiny; od Port Pin – vrchol nad Calanque d´En Vau: 1/2 hodiny.
  • Tento výšlap doporučuji kvůli relativně náročnému terénu (zejména ve druhé části) pro děti starší 5 let.
  • Na túru doporučuji dobré obutí (dětem alespoň sandály s pevnou špičkou) a nezapomeňte si vzít s sebou dostatek tekutin.
  • Také si před výšlapem nezapomeňte ověřit, zda je do národního parku povolen vstup (tady) – my jsme měli štěstí, protože pár dní po naší návštěvě byl vstup do národního parku uzavřen kvůli zvýšenému riziku lesních požárů.

 

A guide to a tremendous hike through limestone cliffs in Souhtern France

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply