fejetony Švýcarsko ze života

Musím se omlouvat za své rozhodnutí zůstat doma s dětmi?

Jako čerstvě vdaná a bezdětná jsem měla jasnou představu, kdy chci mít první dítě, kdy se pak vrátím do práce, kdy budu mít druhé dítě a jak to vlastně v tom následujícím životě budu mít všechno pěkně zorganizováno. Samozřejmě, jak všichni dobře víme, člověk míní, život mění. První dítě a návrat do práce ještě jakž takž byly podle mých přestav, ale pak už vše šlo mimo vytyčené koleje. K tomu navíc nečekaný životní krok v podobě stěhování do Švýcarska. A třetí dítě, kterému byly nedávno dva roky.

Proto častá otázka, kterou v poslední době v hlavě řeším (a to “díky” dotazům zejména z českého okolí), se týká práce.

Kdy si tady (konečně) najdeš práci? Snad nechceš zůstat doma s dětmi celý život?

Někdy je tato otázka dalším hřebíčkem do rakve toho, abych se ten den cítila mizerně (možná jste na Facebooku zaregistrovali můj příspěvek, kdy jsem si posteskla, že se někdy cítím jako špatná matka, protože nemám dokonale uklizený a designově vystajlovaný byt, nekupuju dětem oblečení z biobavlny a barefoot boty, děti nehrají na žádný hudební nástroj a tak dále a tak dále).

A teď se navíc cítím mizerně jako špatná a navíc líná matka, která nepracuje, přestože by mohla (kdyby chtěla!). Vždyť ono je strašně pohodlné zůstat doma a jen utrácet manželovy těžce vydělané peníze, že jo?!

Co na tyto (nevyřčené) argumenty říct?

Ano, Švýcarsko je zemí, které oproti České republice běžně nabízí zkrácené úvazky (třeba i na 20%). Ale co si budeme povídat, abych našla takovou práci, jako jsem dělala před narozením dětí, musela bych mít velké štěstí. Vždyť ještě neumím dost dobře německy, a kolik je tady firem, které by mě s takovým hendikepem vzaly?

Možná namítnete, že přeci ve Švýcarsku je čtvrtina populace přistěhovalců a ne všichni umí perfektně německy a přesto pracují. Ale, ruku na srdce….jaké jsou to pozice? V továrně na směny, v kuchyni restaurací, obsluha čerpacích stanic…? Nechápejte mě špatně, já tuto práci rozhodně nechci nějak znevažovat. Vím, co to obnáší, dost jsem si takových brigád užila během studií. Ale jako plnohodnotné zaměstnání tohle pro sebe nevidím.

Ano, můžu vám teď připadat namyšlená – paní inženýrka, má nos nahoru, manuální práce jí není dost dobrá…Ale tak to není. Pracovní trh tady funguje podobně jako u nás – a jak se jednou v životopise objeví “nižší” pozice, už se těžko budete škrábat nahoru (věřte mi, pracovala jsem v HR). A to já nechci. Už tak mi trvalo, než jsem se po škole dostala tam, kde jsem byla a nechtěla bych to absolvovat znova. Proto se chci nejdřív naučit dobře německy.

A taky je zatím mojí prioritou integrace mezi místní. Třeba tím, že vozím děti na kroužky a setkávám se s dalšími rodiči, čímž se mi rozšiřují sociální kruhy (i když to jde zatím pomalu).

Navíc tady nefunguje školka tak, jako v Česku, že tam dítě přivedete v půl 7 a v 5 odpoledne si jej vyzvednete. Školka je tady většinou od půl 9 do 12, děti jsou tedy na oběd doma. Totéž platí i o škole. Teda ano, existují tady zařízení podobné jeslím a družinám – “Kindertagesschule”, kde může dítě být už od čtyř měsíců věku a o děti je postaráno včetně jídla a programu. Ale za tato místa se platí. A ne málo. Opět slyším vaši případnou námitku, že vždyť přeci manžel vydělává dost, ne? A kdybych pracovala i já, nebyl by problém jesle/školku zaplatit. Ale je to opravdu to, co bychom chtěli?

Jsou to jen výmluvy?

Mám to štěstí, že manžel má dobrou práci a uživí nás všechny. Takže si můžeme dovolit, abych zůstala doma s dětmi. Feministkám z toho klidně můžou vstávat vlasy hrůzou na hlavě, ale přiznám se, že jsem v tomto směru konzervativní a toto rozdělení rolí mi nevadí.

Opravdu se musím omlouvat za to, se prozatím rozhodla zůstat v domácnosti a že mi tento způsob života (zatím) vyhovuje? Věřím, že tento čas strávený doma, bez zbytečných stresů, kdy nemusím řešit:

a) kam vrznu děti o prázdninách

b) jestli když si já nebo manžel vezmeme volno v práci během školních prázdnin, budeme mít pak dost volných dnů na společnou dovolenou

c) kdo bude vodit děti na kroužky a vyzvedávat je

d) jestli jít dřív nakoupit nebo dělat s dětmi úkoly

hodně přispívá k celkové rodinné pohodě.

Ano, taky mám někdy stavy, kdy si říkám, že doma s dětmi nevydržím ani o den déle. Ale pak si uvědomím, že ten čas, který spolu trávíme, se mi snad někdy v budoucnu vrátí. A že poznám, až přijde chvíle hledat si práci. A že ta pravá práce si mě určitě najde. Jako všechno dobré v mém životě 🙂

Na závěr mi dovolte citaci mých kamarádek, které jsou ve stejné roli jako já a jsou mi velkou oporou, protože před nimi se nemusím cítit jako špatná matka. Protože být doma s dětmi neznamená být líná jako veš, celý den se válet doma a lakovat si nehty.

Martina: “Až tady ve Francii jsem pochopila, že lze žít i jinak, než žily naše matky. Pokud stačí výplata manžela na uživení rodiny, máma může být pro děti přítomná a přitom nebýt vyčerpaná z práce. Myslím, že pro děti je to to nejlepší, co můžeme udělat – budeme je doprovázet jejich raným dětstvím, budeme tu pro ně, abychom si mohly v klidu vyslechnout jejich trápení i radosti.”

Pavlína: ”Práce je super věc, člověk se realizuje, mluví s dospělými, cítí se být užitečný… Ale kdy v životě budu užitečnější než teď? Jsem tady pro svoje děti a nic lepšího pro ně nemůžu udělat. Ano, ne všichni si to můžou dovolit… Ale když to jen trošku jde, nebojte se toho a užijte si ten výjimečný čas! Ani ta sebelepší chůva na světě nenahradí mámu. Čas, který trávím s dětmi, mi nikdo nevezme. A i když je to mnohdy dooooost hustý, stojí to za to!!!”

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply