Švýcarsko turistika

Zimní procházka k Oeschinensee

Krátká procházka k úžasnému jezeru Oeschinensee s překrásnými výhledy na horský masiv Blüemlisalp je tím pravým, co vám dobije vaše baterky, když už máte dost šedých dní plných zimní inverze. Procházka po zamrzlém jezeře vám umožní vidět okolní krásu z jiné perspektivy.

Příjezd

Loading
Center map
Traffic
Bicycling
Transit

Autem se sem z Bernu dostanete zhruba za hodinu, z Curychu trvá cesta něco málo přes dvě hodiny. Přímo pod stanicí lanovky je placené parkoviště (podle potřeby bývá kapacita rozšiřována). Parkovné je 5 franků na den.

Veřejná doprava: vlakem do Kanderstegu, odsud pěšky (zhruba 15 minut), anebo autobusem č.242 (zastávka Talstation Oeschinen).

Jednosměrné jízdné lanovkou stojí 18 franků (9 franků s Halb-tax), zpáteční stojí 26 (resp. 13) franků. Pro lyžaře a sáňkaře v místním lyžařském středisku jsou k dispozici různé varianty skipasů – ceník zde.

Cesta k jezeru

Na lanovku jsme si stejně jako v létě museli vystát zhruba půlhodinovou frontu, což bylo asi jediné negativum tohoto výletu. Kluci si čekání krátili tím, že po sobě různě házeli sníh (malou jsem naštěstí uplatila houskou, aby byla v klidu). A já jsem marně mezi zuby cedila, ať se laskavě chovají slušně a náhodou netrefí okolostojící (tímto se všem omlouvám 🙂 ).

I přes vyčerpávající úvod, který ještě manžel zpestřil tím, že u pokladny při kupování lístků v peněžence zuřivě hledal svou slevovou kartu (kterou samozřejmě držel v druhé ruce), jsme se usadili do lanovky a nechali se vyvézt na horní stanici.

Odolali jsme pokušení dát si něco ostřejšího v restauraci Bergstübli a vydali jsme se na cestu k jezeru. Strojově upravená trasa se kříží nejen se sjezdovkami lyžařského střediska, ale dokonce i s vlekem-kotvou. Takže opatrnost je tady na místě.

Cesta vede místy mírně do kopce, takže vaši nejmladší ocení, když je kousek potáhnete na sáňkách.

Pokude se otočíte (při kontrole, zda vaše dítko stále ještě stále sedí na sáňkách a vy jste ho nikde nevyklopili), uvidíte i vrcholky pohoří Engstligenalp na protější straně údolí Kandersteg.

Trasa č.1 (přes Läger) kopíruje trasu, kterou jsme šli při návštěvách v létě. Poté, co vyjdete z lesa, je to z kopce až k restauraci Sennhüte (v zimě mimo provoz).

Tady se vám otevře pohled na jezero. Kdyby nebylo pokryto sněhem, tak bychom viděli “černý led”, což je prý stejně úchvatný pohled, jako na tyrkysovou barvu jezera v létě. Na jezeře se dá potom i bruslit, což ale nebyl dnešní případ. Brusle jsme s sebou ani neměli, protože jsme se prozíravě předem podívali na webové stránky a zjistili jsme, že bruslení není možné.

Procházka po jezeře

Když jsme došli (děti dosáňkovaly) k jezeru, věděli jsme, že se chceme po něm i projít. Protože kdo by odolal “atrakci”, která je součástní světového dědictví UNESCO? Turista tady má na výběr 2 trasy – my jsme šli po té delší (viz mapa naší vycházky níže).

Očkávala jsem, že procházka po jezeře bude naše kluky nudit (no prostě jdete po zasněženém ledu, a co jako), ale kupodivu ne. Okolo břehů bylo spousta rybářů, tak jsme se aspoň dozvěděli, jak se loví ryby v zimě (teda že je to baví, v té zimě, fakt nechápu :O ).

Na okružní cestě jsme si dali pár závodů v tažení saní (à la S tebou mě baví svět), abychom se zahřáli, protože jezero je celou dobu ve stínu a je tady opravdu pěkná zima.

Tady moje obrazová fotodokumentace končí, protože se mně i manželovi vybila baterka v mobilu (teda oba jsme z domu odcházeli s plně nabitými telefony, ale prostě ty chytré mašinky nejsou asi stavěné na takové teploty).

Po jereře jsme došli zpátky k restauraci, odkud vede cesta k horní stanici lanovky. My jsme ale měli v plánu něco jiného.

Na sáňkách do údolí

Další z místních atrakcí je totiž sáňkařská trasa, kterou jsme se rozhodli vyzkoušet. (Pokud s sebou nemáte sáňky, můžete si je půjčit v prodejně Intersport u dolní stanice lanovky; půjčovné je 20CHF/den). Teda řeknu vám, je to opravdu pro zkušené sáňkaře. Nic pro lidi s pudem sebezáchovy.

Asi hned za první čtvrtinou se trasa dělí na “modrou” a “černou”. Teda i ta modrá-easy nám dala z hlediska brždění pěkně zabrat (ještě teď mě pěkně bolí nohy). Z toho co jsem viděla, když se obě trasy opět spojovaly v jednu, se na černé prostě nebrzdí a řítí se střemhlav dolů.

Pokud se na dráhu vydáte s dětmi, doporučuju rozesazení dítě+rodič, rozhodně bych děti nenechávala jet samotné. Taky jsou podle mě lepší boby s volantem a brzdou než sáňky. Ve zdraví (i když jsem několikrát měla smrt v očích) jsme dojeli až dolů a došli zpátky k autu.

Doporučení:

  • Pro tento zimní výšlap nepotřebujete sněžnice, stačí pořádná zimní obuv.
  • Dobře se obléčte, jezero je ve stínu a je to hotová ledová kotlina.
  • I když nebudete mít v plánu sjet na sáňkách do údolí, sáňky si určitě vezměte. Využijete je jak po cestě k jezeru, tak se dá hezky jezdit pod restaurací směrem k jezeru.
  • Celý výlet nám trval – pokud nepočítám frontu na lanovku – necelé tři hodiny (samozřejmě včetně pauz na svačinku apod). Hodinku k jezeru, hodinu procházka po něm a pak na sáňkách dolů.
  • Cesta k jezeru je sjízdná s kočárkem.
  • Níže vidíte mapu našeho výšlapu:

Byli jste už u Oeschinensee v zimě? Znáte nějaké jiné jezero, kam se dá vyrazit na příjemnou zimní procházku s dětmi? Napište mi!

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply