Česká republika turistika

Výšlap na Velkou Javořinu

Asi jste si všimli, že v nadpisu tohoto příspěvku chybí tradiční přívlastek “s dětmi”. I přesto, že jsme výšlap na nejvyšší horu Bílých Karpat s jedním dítětem absolvovali, byl by takový nadpis zavádějící. Naše nejmladší se totiž většinu cesty nesla v nosítku (mám takový dojem, že jsme ji tím nošením trošku rozmazlili a ona teď zarputile odmítá chodit delší trasy sama :O ).

Jak se tam dostat

Autem je Velká Javořina (970 m.n.m.) přístupná jen ze slovenské strany. Z české strany je ale přístupná pouze pěšky a vede sem několik turistických tras. Já si ze svého dětství pamatuju tu, kterou jsme s našima šli z obce Květná. My jsme se teď vydali po trase, která vede z obce Vápenky. Asi největší parkoviště je tady u Penzionu u Černého potoka. My jsme auto nechali ještě o pár desítek metrů dál u konečné autobusu, za mostkem přes Veličku (po pravé straně). Odsud jsme se vydali po modré turistické značce.

 

Trasa

Cesta vede nejdřív po asfaltu a hned po pár desítkách metrů dostanete do příjemného chládku lesa. Asi po dvou kilometrech dojdete k  “odpočívadlu” Vadovská. Tady si můžete dát v dřevěném altánu svačinu a zároveň se něco dozvědět o místních lesích a hospodaření v nich. Místo je totiž jedním ze zastavení Javořinské naučné stezky.

Poté se asfalt mění v širokou lesní cestu, která vede dál do kopce převážně bukovým lesem.

Abych jí nekřivdila, asi kilometr šla sama 😀

Zhruba za další dva kilometry se dostanete k další informační tabuli a zároveň na rozcestí. Doprava do kopce nahoru vede cyklotrasa. My jsme zabočili doleva a pokračovali dále po modré značce. I když se to může zdát trošku nelogické, cesta nyní vedla z kopce. Ale asi po pár desítkách metrů modrá značka odbočila ostře vpravo do (pra)lesa a prudkého kopce. 

Vzhledem k tomu, že se jsme se nacházeli v oblasti bukového pralesa, který je od rozhodnutí původních majitelů Lichtenštejnů (r.1909) ponechán přirozenému vývoji (tzn. je to lesnicky bezzásahová oblast), museli jsme se vypořádat s jejími nástrahami. A to ve smyslu: přelez, přeskoč, ale nepodlez 🙂

Když už jsme si říkali: “Zlaté výšlapy ve Švýcarsku, ani tam jsme nezažili tak prudké stoupání”, dostali jsme se konečně na kraj lesa, těsně pod vrchol. Tady se konečně před námi objevil televizní vysílač, který je dominantou této části jihovýchodní Moravy a je viditelný z dalekého okolí.

Přešli jsme horskou louku až k rozcestníku, který se nachází přesně na hranici Česka a Slovenska. Odsud jsme se rozhlíželi po typicky zvlněné krajině Bílých Karpat a snažili se uhodnout, kde je které město nebo vesnice (asi jsem moc rozmlsaná, ale určitě bych uvítala nějakou panoramatickou tabuli s plánkem a popisem obcí, okolních i vzdálenějších vrcholů).

Potom jsme pokračovali asi půl kilometru dál na slovenskou stranu, abychom došli k Holubyho chatě. Pokud nemáte eura tak jako jsme neměli my, nevadí, můžete tady platit i v českých korunách.

Na zpáteční cestu jsme se nevydali tím samým směrem, ale vyrazili jsme po červené značce (trasa E8) směr Dibrovův pomník. Vlastně jsme obešli vrchol a vysílač a šli jsme po státní hranici.

U druhého rozcestníku jsme zabočili doprava a vydali se směrem k lesu (nemáte kde zabloudit, stačí se držet bílých patníků určujících státní hranici). Strmou pěšinou přes kořeny jsme znova vstoupili na české území 🙂

A pak už jsme pokračovali po cyklotrase/lesní cestou až k rozcestníku, kde jsme se opět napojili na modrou značku. Odsud jsme pokračovali již známou cestou dolů až do Vápenek. Mapa naší upravené trasy je níže. Žlutě je vyznačeno, kudy jsme se vydali od Holubyho chaty, než jsme se opět napojili na modrou turistickou značku.

Shrnutí

  • Celkem jsme ušli 13 kilometrů a zdolali převýšení 500 metrů. I se zastavením na Holubyho chatě a svačinou po cestě nám celkově výšlap zabral 4 hodiny.
  • Trasa není vhodná pro kočárek. I když…pokud by vám nevadilo prudké stoupání a měli byste fakt dobrý teréňák, troufám si říct, že po cyklotrase 5052 (viz mapa výše) by se k Holubyho chatě vyjet dalo. Jinak bych výšlap doporučovala až s dětmi 5+ (stoupání a převýšení hodně připomínalo náš nedávný výlet od Simmenfälle k pramenům řeky Simme).

A co vy? Podnikli jste někdy výšlap na Velkou Javořinu? Zkoušeli jste i jiné trasy? Která je podle vás nejlepší? Napište mi do komentářů! A pokud se vám článek líbil, nezapomeňte ho sdílet! Děkuji 🙂

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.