Browsing Category

běhání

běhání ze života

Můj první Thuner Stadtlauf

Jak už název příspěvku napovídá, dnes se s vámi podělím o dojmy ze svého prvního závodu v Thunu. Toto město, které se nachází cca 30km jihovýchodně od Bernu mám osobně velmi ráda. Je to jedno z prvních měst, které jsme krátce po přestěhování do Švýcarska navštívili. Už když jsem kráčela z nádraží k výdeji startovních čísel, říkala jsem si, že by mě nikdy nenapadlo, že se budu někdy zúčasťnovat běžeckých závodů, natož pak ve Švýcarsku. Holt cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné. Continue Reading

běhání

Můj první Frauenlauf

Na bernský „Běh žen“ mám vzpomínky už z loňska. I když ne jako účastnice závodu, ale jako pozorovatel práce místních integrovaných záchranných složek, které se snažily najít šestiletého syna mé kamarádky. Ten se nám zatoulal v davu fanoušků, když jsme se vydali na prohlídku Muzea komunikace. Naše trasa od nádraží k muzeu se totiž křížila s trasou závodu, o kterém jsme nevěděli, že ten den koná. Řeknu vám, ještě teď mi z celé situace běhá mráz po zádech. Byla to zatím asi nejdelší půlhodina v mém životě, než se malý Jonáš našel. Ten si samozřejmě celou hrůzu situace vůbec neuvědomoval. Když ho k nám přiváděli dva policisté, on se usmíval od uch k uchu, protože dostal nafukovací balónek. A my byli zralí na panáka. Ale zpátky k letošnímu závodu! Continue Reading

běhání ze života

Můj první Grand Prix von Bern

„Nejkrásnějších deset mil na světě“. Tak zní podtitul běžeckého závodu Grand Prix von Bern. Na úvod pro srovnání pár čísel: počet účastníků na Pražském mezinárodním maratonu – 10 tisíc, počet účastníků na Londýnském maratonu – 40 tisíc, počet na Bern GP – 30 tisíc. Tolik jen pro představu, abyste věděli, jak velká je to akce. O tom jsem ale neměla tušení, když jsem před dvěma lety poprvé ve vlaku uviděla propagační brožurku závodu… Continue Reading

běhání ze života

Hallwilerseelauf 2016

V sobotu jsem se zúčastnila svého třetího závodu ve Švýcarsku. Nekonal se tady v okolí, jako předchozí dva, ale v 80 kilomentrů vzdáleném městečku Beinwill am See. A byl to co do počtu účastníků asi největší závod, kterého jsem se zatím zúčastnila. Však posuďte sami…

 

Předzávodní napětí

Už v týdnu jsem dostala mail, ve kterém bylo kromě instrukcí k závodu uvedené i moje startovní číslo. Při pohledu na číslo 10 573 jsem málem spadla ze židle. Trošku rozdíl oproti číslům 129 a 230, které jsem měla při předchozích závodech. Hned jsem na stránkách závodu hledala, jestli je opravdu tolik přihlášených účastníků, anebo číslo 10 na začátku znamená odkaz na počet kilometrů, které poběžím. Když jsem došla k číslu 4 826, trošku jsem se zapotácela, ale pořád to bylo lepší, než 10 000!

Moje nová zimní výbava

Příjezd

Cesta autem a vlakem do Beinwillu trvala něco přes hodinu, a stejně tak dlouho předzávodní příprava (vyzvednutí startovního čísla, vyzvednutí dárkových balíčků, převléknutí, návštěva toalety, přechod do startovních zón…). Co se musí Švýcarům nechat, je jejich smysl pro organizaci. Vše bylo výborně značené, načasování perfektní.

 

Předzávodní nálada

Po pořízení předstartovní selfie s kamarádkou Sylwií jsme si navzájem popřály hodně štěstí a zamířily jsme každá do svého sektoru (ona B, já C, protože jsem prostě holt pomalejší než ona :))
Co mě ale překvapilo bylo to, že se nestartovalo přímo ze sektorů, ale odsud nás vedli ještě asi tři sta metrů dál k oficiálnímu startu.

Těch třista metrů jsem měla pocit, jako bychom byli zvířata jdoucí na porážku. Snažila jsem se na to nemyslet a radši jsem se rozcvičovala. Potom přišlo rozptýlení v podobě chlapíka v červeném kostýmu Samichlause, který se postavil vedle mě (kdo je Samichlaus si můžete přečíst v mých příspěvcích tady a tady). Nevím, co měl Luigi (to bylo jeho jméno na startovním čísle) za průsvitnou tekutinu v láhvi od Coca Coly, kterou pevně svíral v rukou a mocně z ní upíjel, ale vypadal docela vesele. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale když jsem sahala pro mobil, padl výstřel ze startovací pistole a musela jsem vyběhnout.

Utíkej!

Samichlaus běžel vedle mě a já si říkala, že to bude pěkný trapas, jestli nás někdo vyfotí. Naštěstí jsem Luigiho setřásla už na prvním kilometru a na tom druhém (hlavně díky tomu, že byl z kopce), jsem svůj náskok před ním úspěšně zvyšovala 🙂 Třetí kilometr jsem uběhla ani nevím jak, a na čtvrtém mě začala chytat první krize, kdy jsem si říkala, že mě to na tom asfaltu už vážně nebaví.

Naštěstí po pár desítkách metrů přišla občerstvovací stanice a potom se naše trasa stočila do polí. Takže celý pátý kilometr jsem čuchala čerstvě pohnojená pole. Fakt lahůdka! 🙂 Pěšina, po které jsme běželi k jezeru (a potom i dál kolem něj) byla docela úzká a bylo umění na ní někoho předběhnout. Vždycky jsem si myslela, že se běhá – stejně jako řídí – vpravo. Bylo neuvěřitelné, jak někteří dokázali „myškovat“, aby je nikdo jiný nemohl předběhnout. Tímto zdravím paní v růžovém tričku, ze které jsem byla na prášky nejen já, ale podle gest i další běžci. A pokud jste mě někde na trati potkali a zdálo se vám, že taky neběžím „košer“, napište mi prosím sem.

Jinak se mi až do sedmého kilometru běželo vcelku dobře, ale pak už jsem začala vyhlížet další občerstvení, jako tomu bylo při Emmenlaufu. Na osmém a půltém kilometru mi došlo, že se žádné vody nedočkám a prostě musím běžet dál. Na devátém kilometru jsem se mrkla na hodinky, a když jsem zjistila, že mám čas 45min a do cíle pouhý kilometr, řekla jsem si, že by bylo krásné se hecnout a doběhnout pod 50 minut. Což se mi sice úplně nepodařilo, ale čas 50:30,4 (tempo 5:03min/km) není zase tak špatný, co myslíte? Celkové 142. místo sice tak hezky nevypadá, ale když uvážím, že to bylo mezi 806 ve své kategorii, tak se to dá přežít!

Po závodě jsem přeci jenom doplnila chybějící tekutiny a pak jsme s dobrým pocitem vyrazili na cestu domů.

A co vy? Zúčastnili jste se také Hallwilerseelaufu nebo jiného z mých předchozích závodů? Mohli jsme se tam potkat? Napište mi!

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohl líbit.
Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
běhání ze života

Burgdorfer Stadtlauf 2016

OK, lidi, dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat příspěvek o dalším závodě, kterého jsem se tady ve Švýcarsku zúčastnila. Ale vzhledem k tomu, že minulý příspěvek o Emmenlaufu, o kterém jsem tady psala, měl docela úspěch, přeci jenom se s vámi o své zážitky podělím.


O účasti na Burgdorfer Stadtlaufu (jednoduše přeloženo běžeckém závodě v Burgdorfu :)) jsem snila od minulého roku, kdy jsem v devátém měsíci těhotenství listovala místními novinami a viděla úžasné fotky z tohoto závodu.

Když jsem se s nápadem zúčastnit se závodu v Burgdorfu svěřila kamarádce Sylwii, dopředu mě varovala, že to bude těžké. Hodně těžké. A ona že letos rozhodně nepoběží, protože jí to loni stačilo. Pod vlivem tohoto varování jsem se nepříhlásila na hlavní, desetikilometrový závod, ale pouze na kratší, tj. pětikilometrovou trasu.

Dětské běhy

Ještě před závody dospělých se konaly dětské běhy, kam jsem opět přihlásila oba naše kluky. Na rozdíl od Emmenlaufu neběželi ve stejné kategorii, ale každý ve své. Mladší děti závodily s rodiči, takže to byl pro mě takový čtyřistametrový trénink na rozehřátí. Škoda jen, že se u této kategorie oficiálně neměřil čas, protože na rozdíl od Emmenlaufu náš junior nasadil pěkné tempo a ruku v ruce jsme doběhli třetí! Potom běželi starší kluci. Po zhlédnutí úspěchu mladšího bratra náš starší prohlásil, že on se to teda pokusí vyhrát, a tak se na startu postavil do přední řady. A na předních místech se udržel i po celých 650 metrů závodu – a doběhl také třetí! Asi nemusím psát, jak ohromně pyšná jsem na něj byla (a pod dojmem tohoto úspěchu jsme ho pak v následujícím týdnu přihlásili do atletického oddílu :))

Pak jsme asi hodinku čekali v příjemném stínu historických domů (jinak bylo asi 30 stupňů) na můj závod. A těsně předtím jsem si musela vyslechnout dobře míněné rady, že nemám skončit hůř jak třetí, abych nepokazila čest rodiny! Ehm, díky hoši, to rozhodně povzbudilo! Tak jsem se zařadila asi doprostřed startovního pole a čekala na výstřel startovací pistole.

Selfie s Cooly

 

Můj závod

První kilometr byl super, protože se běželo z kopce. Myslím, že jsem dokonce zaběhla svůj rekord. Kdyže jsem viděla čas 4:23min/km, myslela jsem, že se moje nové Runtastic hodinky, pokazily ještě v záruce. Zároveň mi začalo v hlavě blikat červené světýlko, že běžím moc rychle a tohle tempo rozhodně nemůžu udržet, a co hůř, ani udýchat! Což se taky stalo. Naštěstí moje krize přišla až po tom, co naše trasa vedla přes vestibul a restauraci hotelu, kde nám k běhu hrála živá hudba. Snad návštěvníkům restaurace při pohledu na dýchavičné zpocené rudé cosi nezaskočil kus koláče a neudusili se kávou. Ale po té, co jsem si na třetím kilometru zažila první krizi, se mi po občerstvení vodou běželo zase chvíli dobře.

Kdo mě najde?

Už jsem psala, že první kilometr jsme běželi z kopce. Z toho logicky vyplývá, že poslední kilometr se běžel do kopce. A ne ledajakého. Cíl se totiž nenacházel na Kronenplatz, odkud jsme startovali, ale až o několik stovek metrů dál a výš, na nádvoří hradu. A hrady obvykle stávají na kopci, že? Asi 150 metrů před cílem jsem zahlédla manžela a děti, jak mi fandí. Oba malí bězci mě dokonce povzbuzovali tím, že ten kopec chvíli běželi se mnou. Jak milé. Ještě jsem naštěstí měla sílu se na ně usmívat a mávat a tvářit se, že je se mnou naprosto všechno v pořádku, i když jsem věděla, že další krize se neodvratně blíží.

Úsměv? Brzo přejde!

Běžím(?) do cíle…

V okamžiku, kdy jsem proběhla první hradní branou a ocitla jsem se z dohledu mých věrných fanoušků, výrazně jsem zpomalila. Volně přeloženo: asi 100 metrů před cílem jsem přešla z běhu do chůze. To se fakt nedalo. Začal se mi zvedat žaludek a já si představovala, jaké to bude, až zkolabuju těsně před cílem. Nakonec jsem se trošku vyhecovala a posledních 30 metrů jsem se opět pokusila běžet. Kupodivu to šlo. Ale v okamžiku, kdy mi těsně za cílovou linií odepínali ze startovacího čísla měřící čip, začaly se mi rychlým tempem v krku hromadit žaludeční šťávy. Ještě jsem měla sílu odpotácet se pod nedaleký strom, kde jsem se sesunula do dřepu. S hlavou mezi koleny jsem seděla několik minut, než se mi žaludek i puls uklidnili, a já jsem si uvědomila, že jsem si v cíli zapomněla vypnout měření času na svých hodinkách, takže ani nevím, v jakém čase jsem skončila svoje utrpení.

Abych to zjistila, na to jsem si musela počkat až domů, kde jsem nevěřícně hleděla na čas: 27:04,4min!
Skončila jsem 12. ve své kategorii (ze 30)!!
a 28. mezi ženami (ze 106)!!!
Místo žaludečních šťáv se ze mě začaly vyplavovat endorfiny a já si řekla, že příští rok tu desítku určitě zvládnu! Tak mi držte palce, ať mě mé nadšení neopustí!

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂
Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se také mohly líbit. Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.

A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!

 

 

běhání ze života

Můj první závod ve Švýcarsku: Emmenlauf

Dovolím si přerušit náš cestovatelský deník, protože bych se s Vámi ráda podělila o zážitky ze svého prvního zdejšího běžeckého závodu.

Už to budou dva roky, co jsem absolvolala svůj první a zatím poslední závod (psala jsem o něm tady) – Avon Noční běh na 5km. Tentokrát jsem se přihlásila rovnou na dvojnásobnou trať, protože jsem si věřila, že to zvládnu (navíc to byla skvělá motivace běhat).

Continue Reading

běhání

Letní běžěcká výzva – Summer running challenge

Pokud mě sledujete na Pinterestu, tak určitě víte, že jedna z mých nástěnek se týká běhání. Běhání je můj koníček, a proto si ráda přečtu a uložím zajímavé rady a tipy, jak se správně rozehřát, zrychlit, protáhnout, co nejlépe jíst před tréninkem a po něm apod.
Taky pravidelně čtu blog o běhání RunsforCookies, před jehož autorkou Katie smekám svůj imaginární klobouk. Nejen, že dokázala svým odhodláním a tvrdou dřinou za 16 měsíců shodit skoro šedesát kilogramů, ale stala se také certifikovanou instruktorkou běhání. A pro nás, běžce „hobíky“ vymyslela motivační běžecký plán na léto, který pro mě je velkou výzvou. A jak se s ní hodlám poprat si můžete přečíst dále…

If you follow me on Pinterest, so surely you know that one of my pinboards is devoted to running. Running is my hobby, so I like to read and save interesting tips how to properly warm up, speed up, stretch, what to eat before and after training, etc.
I also regularly read one blog about running called RunsforCookies, to whose author Katie I take my imaginary hat. Not only she lost almost sixty kilograms over 16 months by her determination and hard work, but she has also become a certified running coach. And for us, hobby runners, she created motivational summer running checklist, which is a big challenge for me. And you can read further, how do I intend to fight it  …

Seznam obsahuje 49 různě pojmenovaných běhů, přičemž každý z nich má své téma. Na to, že astronomické léto trvá teprve pár dní, mám už několik běhů odškrtnuto. No popravdě, běžela jsem zatím jenom dvakrát, ale podařilo se mi spojit několik běhů dohromady:) Třeba hned ten první letní jsem dala 4v1: Podcast run (s novým seznamem písniček ve sluchátkách), Evening run (vyběhnutí mezi 5 a 7 večer), Selfie run (následující foto asi napoví) a Bridge run (běh přes most).
The list contains 49 variously named runs, each one has its own theme. Although astronomical summer lasts only a few days, I’ve had a few runs ticked. Well, actually, I’ve only ran twice, but I managed to combine a few runs together 🙂 For example my first summer run was 4in1: Podcast run (with listening to a new playlist through earphones), Evening run (starting between 5 and 7 pm), Selfie run (following photo probably tell) and the Bridge run (run over the bridge).

Most v Burgdorfu a hrad v pozadí/Bridge in Burgdorf and the castle in the background

Včera jsem si pro změnu dala Night owl run (běh noční sovy, doběhnutí po 9 hodině večer), Sunset run (dokončení po západu slunce), Scenic run (pomalý běh, abych si mohla užívat výhledy na Alpy) a Photogenic run (každou míli udělat pár fotek, což jsem s radostí udělala :))
Yesterday I managed for a change Night owl run (finishing after 9 o’clock in the evening), Sunset run (finishing after sunset), Scenic run (slow running, so I could enjoy the view of Alps) and Photogenic run (each mile to make a few photos, which I gladly did :))

To ale neznamená, že tyto běhy už nezopakuju. Třeba takový běh přes most poběžím určitě ještě několikrát, protože člověk lehce narazí na most, když je jeho nejoblíbenější trasa kolem řeky 🙂
That does not mean that I don´t repeat any of those runs. Perhaps the Bridge run I certainly will run a few more times, because you easily come across the bridge when your most favourite circuit is along the river 🙂
Alpy v pozadí a odměna v popředí/The Alps in the background and my reward in the foreground  🙂

Na některé další běhy se vysloveně těším
  • Race run – zapsala jsem se na první zdejší závod Emmenlauf, který mě čeká mě 17. srpna
  • Child´s play run – vzhledem k tomu, že součástí závodu je i běh dětí, už se těším, až si s klukama zatrénujeme, protože jsem je taky přihlásila. Tedy samozřejmě jen na dětskou trať v délce 500m 🙂
  • Beer run – věděli jste, že 26. srpna je mezinárodní den piva? 
Some runs I am absolutely looking forward to ...
  • Race run – I signed up for my first local race called Emmenlauf that will take place on August 17
  • Child’s play run – due to the fact that part of the race is Kid´s run, I am looking forward to a training with my guys, because I also signed them up. But of course only on children’s 500m track 🙂
  • Beer run – did you know that August 26 is the International Beer Day?
Některé budou výzvou
  • Early Bird Run – i když jsem ranní ptáče, nikdy jsem v 7 ráno nevyběhla
  • Stone Age Run – běh bez jakéhokoliv typu technologie, tzn. i bez hodinek (ještěže hodiny na věži kostela mívám v dohledu :))
  • Rainy Run – v dešti běhat nechodím (raději po), ale asi to budu muset jednou vyzkoušet
Some of them will be challenging
  • Early Bird Run – even though I am an early bird, I never started any run before 7am
  • Stone Age Run – running without any type of technology, not even a watch (luckily the church clock tower is almost allways in view :))
  • Rainy Run – I do not run in the rain (rather afterwards), but I guess I’ll have to give it a try
Bohužel běžecké boty nemají blatníky/Unfortunatelly running shoes don´t have mudguards
A už teď vím, že některé budou těžko splnitelné
  • Rover Run – haló, je tady někdo, kdo by mi půjčil psa?
  • Solstice run – vzhledem k tomu, že ve zdejších zeměpisných šířkách nastal letní slunovrat něco po půlnoci, tak začít běh na jaře a skončit jej v létě se mi jaksi nepovedlo. Ale snad to vyjde s podzimní rovnodenností.
And I already know that some runs will be difficult to achieve
  • Rover Run – hello, is there someone who could lend me a dog?
  • Solstice run – due to the fact that in the local latitudes, the summer solstice occurred just after midnight, I couldn´t start running in the spring and finish it in the summer. But hopefully it will make it with the autumnal equinox.
Každopádně v poslední době skoro nedám z ruky knížku od českého propagátora běhu Miloše Škorpila a kromě motivačního seznamu se budu snažit, abych svůj první zdejší závod zaběhla dle jeho rad v co nejlepším čase a moji blízcí na mě mohli být pyšní 🙂
Anyway, recently I hardly give a book by Miloš Škorpil (the Czech running propagator) out of my hands. In addition to the motivational summer checklist, I’ll try to run my first local race in the best time according to his advice so that my loved ones could be proud of me 🙂
A co vy? Běháte rádi? Jak se vám běhá v létě? 
And what about you? Do you like running? And how you cope with summer running?
PS: veškeré moje snažen í(a doufám i snažení dalších spoluběžců) můžete sledovat i přes můj Instagram, pod hashtagem #cookiessummerrunning
PS: you can follow all my efforts (and efforts of my fellow runners) on my Instagram account under hashtgag #cookiessummerrunning

Pokud nechcete přijít o nejnovější příspěvky na mém blogu, staňte se jeho pravidelným čtenářem a zaregistrujte se na mém blogu v pravém horním rohu této stránky. Děkuji 🙂

If you don´t want to miss any of my recent posts please sign up for my blog in the top right hand corner of this page. Thank you 🙂

Budu ráda, kdykoli budete chtít sdílet moje příspěvky na Facebooku nebo Twitteru. Pomůže mi to dostat můj blog k dalším lidem, kterým by se moje příspěvky mohly také líbit.
Nezapomeňte mě také sledovat přes Pinterest, Bloglovin a Instagram.
A samozřejmě se těším na všechny vaše komentáře!
I will appreciate any time if you share my posts on Facebook or Twitter. It helps get my blog out to more people, who may like my posts.
Be sure to follow me on Pinterest, Bloglovin and Instagram.

And of course I look forward to reading all you comments.