Rozhovory

Sním, jak svými kousky rozzářit ulice, říká návrhářka Tereza Šťastná

Charakterizovat jedním slovem Terezu, která tvoří pod svou značkou “By Terez”, rozhodně nejde. Sama se popisuje jako nadšená tvůrkyně, milovnice barev a barevného oblečení, akvarelu a všech možných technik. A v neposlední řadě je také mámou dvou dítek. Svou barevnou designovou tvorbu vidí jako to své třetí 🙂 

Kde se tedy vzala “By Terez”?

Projekt dostal název asi před šesti lety. Vážný zájem jsem zaznamenala v době, kdy jsem svými kresbami přímo na trička obdarovávala své blízké. Ale web spatřil světlo světa až v půli roku 2017. Kreslit, malovat, tisknout jsem už začala mnohem, mnohem dříve. Baví mě totiž vyjadřovat se mimo slova. Tvořím většinou v limitovaných edicích a nebo v malých sériích tisku. Tvorba tak zůstává originální.

Jak ses vůbec dostala k umělecké tvorbě? Máte umělecké geny v rodině, anebo za tím byla touha po vlastním vyjádření?

Pokud mou tvorbu mohu nazvat uměleckou, tak děkuji 🙂 Pamatuji si, jak jsem sedávala dědovi na klíně a vybarovovala omalovánky pastelkami a on hodně dbal na nepřetahování a na to, aby nešly vidět jednotlivé tahy. Což mě dost fascinovalo. Naše činnost by se asi nedala nazvat uměleckou, ale myslím, že tady je začátek.

Babička byla zase hodně zručná na háčkování, vyšívala, šila a pekla. Byla hodně precizní a šikovná, tvůrčí. I moje maminka se hodně hezky celý život oblékala a dbala na to, když se šlo ven, aby oblečení odpovídalo a vypadala hezky a my taky. Myslím, že ji móda hodně bavila a umí dobře ladit. Já jsem spíš takový rebel. Odbornou školu zaměřenou na umění nemám. Techniky sbírám, zkouším stále nové a kombinuji. Občas si zajdu na kurz, nechat si poradit, učit se a posunout dál. Rozhodně ale vlastní vyjádření vítězí 😊

Jaký umělecký směr je ti nejbližší?

Volný, takový “free style” , osobitý, barevný, živý. Je hodně věcí, co se mi líbí, ale vím, že je sama nikdy nebudu nejspíš dělat. Ani je neumím, netoužím po nich. Hodně se mi líbí řemesla, otisky, staré techniky, ale i ty nové. Samotné hledání, kombinace, proces, prostě hledání toho svého. Můj oblíbený směr je vlastně ten, když děti (přesto, že je miluji a trávím s nimi hodně času) usnou,  anebo když mám možnost i přes den zamířit do dílny, kterou mám nyní místo ložnice. Tvořit přímo na texil je pořád top. Vždy originál, výzva. Takový obraz, co nosíte.

Čím se necháváš ve své tvorbě inspirovat?

Barvami, pocity, tím, co běžně vidím (a někdy to může být jen kámen u řeky), zákaznicemi a jejich výzvami, výlety reálnými, ale i těmi snovými, svou povahou a svým občas podivínským pohledem na svět. Různými jinými umělci určitě taky, aniž bych to uvědomovala. Asi vším kolem mě.

Kdy vznikl prvotní nápad, přenášet tvá umělecká díla na oblečení?

Ono to bylo vlastně naopak. První výtvory totiž byla trička pro mé kamarádky, jako dárek. Měly úspěch. Pak ale přišlo cestování, období hledání, usazení a pak cesta zpět k tvorbě a najednou tu byla značka By Terez, která vznikla pomalu a před pár lety, když se mi narodil první syn. Když začal být větší ohlas, vznikl nápad přenést kresbu na trička a pak dál na designové látky. Pak mohou vznikat i vlastní představy o střihu a o konečném výsledku.

Byl odjakživa tvůj sen mít svůj obchod s autorskou módou?

Myslím, že odjakživa asi ne, můj sen byl hlavně tvořit. Postupně se to celé vyvíjelo, utvářelo. Barevná a originální “móda” a oblečení. Postupně si sním, jak rozzářit ulice.

Co obnáší, než vznikne limitovaná kolekce s tvým designovým návrhem (přenesení designu na látku, tisk, šití…)?

Hodiny a hodiny práce, energie a někdy nervů. Je to dlouhý proces…někdy opravdu dlouhý. Postupně ladím, tvořím, zapisuji, co bych chtěla nabídnout a sleduji, jak reagují zákaznice. Tedy nejdřív vzikne nápad, kresba na papír. Tady může být proces opravdu různě dlouhý. Někdy to jde hned pěkně “ven” a někdy pomalu ladím, zkouším, trápím se a hraji si s detaily. Až jsem spokojená, následuje přenesení designu do počítače a zpracování grafiky pro tisk. Což také není jen tak u mých kreseb, občas hodně divokých. Vše musí být začištěno. O tom by mohla hodně popovídat moje dvorní grafička Hanička (www.soleille-art.cz). Je úžasná a děkuji za ni. No a největší nervy je pak samotný tisk – test a čekání, případně další ladění grafiky nebo ladění barev s tiskárnou. Tento proces by byl na samostatný článek. Kdo někde tiskne na látky, metráž, ten ví. Někdy jsou to opravdu nervy. Jednotlivý tisk na kusový textil jsou o něco malinko menší nervy. Šití už je v podstatě třešinka na dortu, když je hotový střih. Takže vlastně nejsem schopna úplně přesně říci, jak dlouho, ale je to dlouho. Pořád mě ale baví ten výsledek a rozzářěné oči zákaznice na konci 🙂

Na co se ve své tvorbě nejraději soustřeďuješ (technika, výrobek…)?

Myslím, že je to různé. Nejraději na kreslení, tvůrčí proces. Baví mě celý proces, ale asi kreslení je nej. Pokaždé je to výzva a speciálně, když je výzva směrem od zákaznice nebo přímo kresba, malba na textil mnou samotnou.

Co tě vedlo jít cestou etické módy?

Myslím, že je to přirozené chtít méně zatěžovat přírodu a vlastně sebe sama. Zajímá mě, kdo stojí za výrobou nejen trička, ale až po jednolivce, který tričko šije. Je dospělý? Má přestávku na oběd? Kde pracuje a v jakých podmínkách a dostává plat? A co životní prostředí? Kam jde odpad? I když například spotřeba vody při recyklaci je opravdu vysoká – vše má své. Snažím se zrátka vybírat materiály tak, abych z nich měla pak dobrý pocit ve finále a stála si za ním.

Je zřejmé, že etická móda zažívá docela boom. Jaká je konkurence v oblasti etické módy? Resp. je těžké se na tomto poli prosadit?

Zažívá? Jedině dobře. Nějak jsem se tímto neřídila popravdě. Jdu jsem svou cestou. V tomto oboru je myslím obecne těžké se prosadit. Třeba to bude inspirace pro ostatní. Musím se navíc přiznat, že moc času pátrat, jak je na tom “konkurence” nemám. Ale všímám si zájmu a to mě těší.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Je něco konkrétního, co by sis ještě chtěla vyzkoušet?

Jééé, já bych toho chtěla vyzkoušet. V mé hlavě toho probleskává docela dost se přiznám. Jedna z věcí, co mě láká je vosková batika – vícebarevná. Japonské umění a technika. Plány, to je to na čem musím zamakat – naučit se lépe plánovat. Aby moje tvoření mohlo být opravdu mou prací, placenou a mohlo pokračovat pěkně dál. Mám úžasné zákaznice. Takže můj velký plán do konce roku zpracovaný podnikaleský plán. Dát By Terez ještě jasnější barvu taky v číslech, která jsou pro mě trochu složitější. Ale jinak to nepůjde. Abychom s dětmi byli taky životaschopní a máma si tady “jenom” nehrála, že?

Poslední dobou trávíš více času ve Švýcarsku. Všímáš si zdější módy v ulicích? Jak bys charakterizovala, jak se Švýcarky oblékají?

Tak trochu trávím pravda. Můj partner tam totiž žije a tak mě tam osud často zavane. Ano, všímám. Dívám se kolem sebe a nasávám atmosféru, projevy ostatních, barev, tvarů, květin, architerktury, zahrad, květů a nasávám vůně. Netroufám si asi moc zatím charakterizovat, jak se oblékají Švýcarky. Taky tam nežiju, abych mohla objektivě říci. Určitě záleží, v jakém prostředí se človek pohybuje. Ale takhle z ulice na pohled “návštěvníka” jsou krásné, elegantní. Jsou možná trochu jednobarevné pro mě a ráda bych jim trochu rozzářila šatník 😉

Moc díky za rozhovor a přeju hodně spokojených zákaznic (mmch. já mezi ně také patřím a oba výše uvedené kousky mám a mohu jen doporučit! )

Líbil se vám tento rozhovor? Jste máma a máte také své vlastní podnikání? Máte něco skvostného v nabídce, nebo stále ještě začínáte a jen chcete být viditelnější? Pak mě kontaktujte prostřednictvím kontaktního formuláře a můžeme se pustit společně do práce! 😉

 

You Might Also Like

1 Comment

  • Reply
    Články, rozhovory, recenze | byterez.cz
    17.9.2018 at 0:21

    […] – Podnikavazena.cz  Švýcarské zážitky z webu Adinajustina.com Recenze z blogu Dfashion.cz Nominace – Český Goodwill 2018 Článek z […]

  • Leave a Reply

    This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.