Browsing Category

běhání

běhání Švýcarsko

Můj první Bürenlauf

V mém nedávném článku o naší návštěvě městečka Büren an der Aare jsem se vám svěřila, že jsme sem jeli mimo jiné proto, abych omrkla místo, kde se bude konat Bürenlauf. Závod, jehož 32. ročníku jsem se chtěla poprvé zúčastnit.

Continue Reading

běhání Švýcarsko

Städtlilauf – závod, který jsem málem propásla

Tento závod si teda budu nadosmrti pamatovat. Ale ne kvůli němu samotnému, ale tomu, co mu předcházelo! Stalo se mi to, co snad nikdy! Málem se zhmotnila má noční můra. A co se vlastně stalo? Continue Reading

běhání ze života

Moje běžecké cíle pro letošní rok

Na začátku roku jsem se vám svěřila se svými blogerským cíli na letošní rok. Ale nejen psaním živ je člověk. Druhou činností, kterou ráda dělám, abych se odreagovala, je běhání. Pravda, v zimě mu moc nedávám, ale teď, s příchodem jara, jsem se znova vrhla do tréninku. A abych měla motivaci vyběhnout, sepsala jsem si seznam závodů, kterých bych se letos ráda zúčastnila. Continue Reading

běhání

Běhání v zimě – tipy, jak se obléct, od běžce-hobíka

Na Instagramu jsem nedávno zaznamenala postřeh, že leden je jediný měsíc v roce, kdy je při běhání v parku za tmy bezpečno. Asi víte z jakého důvodu, že jo? Spousta lidí chce totiž zhubnout kila nabraná přes vánoční svátky a v rámci novoročních předsevzetí se vrhnou na sport. A pokud nechtějí platit drahé permanentky do fitka, zvolí běhání. To stále totiž patří mezi nejlevnější sporty (i když mnozí by na toto téma polemizovali). Takže se některé stezky změní skoro přes noc v běžecké magistrály. Continue Reading

běhání

Můj první Herbstlauf v Burgdorfu

Na závěr sezóny jsem se rozhodla zúčastnit běhu Herbstlauf Burgdorf. Možná si říkáte, že jsem o nějakém běhu v Burgdorfu už psala. To nejste daleko od pravdy – byl to ale Burgdorfer Stadtlauf, tedy běh, který vedl ulicemi tohoto krásného města. “Podzimní běh v Burdorfu” vede ale jinudy, spíše okolo Burgdorfu. Říkala jsem si, že je to tak trochu symbolika – šestnáctikilometrovým během jsem sezónu začínala při Grand Prix von Bern, šestnácti ji ukončím v Burgdorfu. Navíc poběžíme v prostředí, které tak důvěrně znám. O to víc jsem se těšila. Když manžel dva dny před závodem konstatoval, že na domácí půdě se musí vyhrát, s chutí jsem se zasmála. No ale nakonec ten výsledek nebyl zase až tak špatný. Continue Reading

běhání ze života

Můj první Thuner Stadtlauf

Jak už název příspěvku napovídá, dnes se s vámi podělím o dojmy ze svého prvního závodu v Thunu. Toto město, které se nachází cca 30km jihovýchodně od Bernu mám osobně velmi ráda. Je to jedno z prvních měst, které jsme krátce po přestěhování do Švýcarska navštívili. Už když jsem kráčela z nádraží k výdeji startovních čísel, říkala jsem si, že by mě nikdy nenapadlo, že se budu někdy zúčasťnovat běžeckých závodů, natož pak ve Švýcarsku. Holt cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné. Continue Reading

běhání

Můj první Frauenlauf

Na bernský “Běh žen” mám vzpomínky už z loňska. I když ne jako účastnice závodu, ale jako pozorovatel práce místních integrovaných záchranných složek, které se snažily najít šestiletého syna mé kamarádky. Ten se nám zatoulal v davu fanoušků, když jsme se vydali na prohlídku Muzea komunikace. Naše trasa od nádraží k muzeu se totiž křížila s trasou závodu, o kterém jsme nevěděli, že ten den koná. Řeknu vám, ještě teď mi z celé situace běhá mráz po zádech. Byla to zatím asi nejdelší půlhodina v mém životě, než se malý Jonáš našel. Ten si samozřejmě celou hrůzu situace vůbec neuvědomoval. Když ho k nám přiváděli dva policisté, on se usmíval od uch k uchu, protože dostal nafukovací balónek. A my byli zralí na panáka. Ale zpátky k letošnímu závodu! Continue Reading

běhání ze života

Můj první Grand Prix von Bern

“Nejkrásnějších deset mil na světě”. Tak zní podtitul běžeckého závodu Grand Prix von Bern. Na úvod pro srovnání pár čísel: počet účastníků na Pražském mezinárodním maratonu – 10 tisíc, počet účastníků na Londýnském maratonu – 40 tisíc, počet na Bern GP – 30 tisíc. Tolik jen pro představu, abyste věděli, jak velká je to akce. O tom jsem ale neměla tušení, když jsem před dvěma lety poprvé ve vlaku uviděla propagační brožurku závodu… Continue Reading

běhání ze života

Hallwilerseelauf 2016

V sobotu jsem se zúčastnila svého třetího závodu ve Švýcarsku. Nekonal se tady v okolí, jako předchozí dva, ale v 80 kilomentrů vzdáleném městečku Beinwill am See. A byl to co do počtu účastníků asi největší závod, kterého jsem se zatím zúčastnila. Však posuďte sami…

 

Předzávodní napětí

Už v týdnu jsem dostala mail, ve kterém bylo kromě instrukcí k závodu uvedené i moje startovní číslo. Při pohledu na číslo 10 573 jsem málem spadla ze židle. Trošku rozdíl oproti číslům 129 a 230, které jsem měla při předchozích závodech. Hned jsem na stránkách závodu hledala, jestli je opravdu tolik přihlášených účastníků, anebo číslo 10 na začátku znamená odkaz na počet kilometrů, které poběžím. Když jsem došla k číslu 4 826, trošku jsem se zapotácela, ale pořád to bylo lepší, než 10 000!

Moje nová zimní výbava

Příjezd

Cesta autem a vlakem do Beinwillu trvala něco přes hodinu, a stejně tak dlouho předzávodní příprava (vyzvednutí startovního čísla, vyzvednutí dárkových balíčků, převléknutí, návštěva toalety, přechod do startovních zón…). Co se musí Švýcarům nechat, je jejich smysl pro organizaci. Vše bylo výborně značené, načasování perfektní.

 

Předzávodní nálada

Po pořízení předstartovní selfie s kamarádkou Sylwií jsme si navzájem popřály hodně štěstí a zamířily jsme každá do svého sektoru (ona B, já C, protože jsem prostě holt pomalejší než ona :))
Co mě ale překvapilo bylo to, že se nestartovalo přímo ze sektorů, ale odsud nás vedli ještě asi tři sta metrů dál k oficiálnímu startu.

Těch třista metrů jsem měla pocit, jako bychom byli zvířata jdoucí na porážku. Snažila jsem se na to nemyslet a radši jsem se rozcvičovala. Potom přišlo rozptýlení v podobě chlapíka v červeném kostýmu Samichlause, který se postavil vedle mě (kdo je Samichlaus si můžete přečíst v mých příspěvcích tady a tady). Nevím, co měl Luigi (to bylo jeho jméno na startovním čísle) za průsvitnou tekutinu v láhvi od Coca Coly, kterou pevně svíral v rukou a mocně z ní upíjel, ale vypadal docela vesele. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale když jsem sahala pro mobil, padl výstřel ze startovací pistole a musela jsem vyběhnout.

Utíkej!

Samichlaus běžel vedle mě a já si říkala, že to bude pěkný trapas, jestli nás někdo vyfotí. Naštěstí jsem Luigiho setřásla už na prvním kilometru a na tom druhém (hlavně díky tomu, že byl z kopce), jsem svůj náskok před ním úspěšně zvyšovala 🙂 Třetí kilometr jsem uběhla ani nevím jak, a na čtvrtém mě začala chytat první krize, kdy jsem si říkala, že mě to na tom asfaltu už vážně nebaví.

Continue Reading